Cestování po Mexiku

Pár Moskytů si na počátku letošního roku zalétl užít a nasát trochu toho středoamerického slunce, latinskoamerického temperamentu, pyramid, moře a tequily.

Naše cesta za poznáním Mexika začala v Praze na letišti. Dne 26.2.2007 v 9:30 hod. vzlétlo letadlo směr Amsterdam, kde nás čekal první přestup. Chvilku po startu jsme zase přistávali a pomalu se chystali na dlouhý let za oceán s dalším navazujícím letem v Mexico City. Tenhle let byl dlouhý a únavný, ale po 12 hodinách jsme se konečné dočkali přistání ve vytouženém Mexiku. Nebyl to sice ještě cíl naší cesty, ale už to bylo Mexiko a do cíle nám zbývaly už jen 2 hodiny letu, které jsme po náročném dni překonali již ve stavu spícím. No a hurááá, bylo tu přistání v Cancúnu. Posunuli jsme se v čase o sedm hodin zpět a pomalu začalo naše dobrodružství za poznáním Mexika. Po přesunu do hotelu jsme únavou padli do postele a usínali s představou blížícího se dobrodružství, které nás čekalo už následující den ráno.

Druhý den nás čekal výlet na první památky Mexika na poloostrově Yucatán. Otevřeli jsme mapu a vypůjčeným vozidlem jsme se začali přemisťovat do města Uxmal. Před námi byla relativně dlouhá cesta a hned na začátku jsme zjistili, že značení vozovek v Mexiku nebude úplně nejlepší. Zlaté silnice v Čechách! Dálnice v Mexiku jsou prázdné s tím, že se Vám tam podaří potkat maximálně cyklistu, který si veze několik suchých klacků (asi na ohníček)?! Hlavním důvodem prázdných dálnic je to, že jsou placené. Proto většina místních obyvatel volí cestu po neplacených silnicích, které jsou v mnohem horším stavu než dálnice a je tam i mnohem vetší provoz. Po několika hodinách cesty jsme dojeli do Uxmalu, kde jsme se ubytovali a sbírali síly na druhý den na prohlídku Uxmalu, což je pozdně klasické mayské středisko, které se řadí k nekomplexnějším a nejharmoničtějším ukázkám puucké architektury.

Následující středeční ráno jsme jako první návštěvníci kráčeli po schodech vzhůru k prvním pyramidám, ještě krátká rovinka a už se před námi tyčila ohromná masa kamene. Byla to naše první pyramida a hned tak „kouzelná“, no taky to byla Kouzelníkova pyramida. Po dopoledním shlédnutí Uxmalu jsme se přesunuli do městečka Edzna, kde jsme pokračovali v objevování krás mayských památek. Edzna nebyla v našem průvodci příliš rozsáhle popsána jako jiná městečka, ale o to vetší to byl zážitek při spatření tohoto komplexu pyramid a paláců. Po krátké cestě lesíkem, kde se proháněli leguáni a i nějaký had se nám připletl do cesty, jsme spatřili pyramidu pěti pater. Byla to skutečně nádhera. Ani v silném žáru slunce jsme neodolali a vylezli na vrchol této pyramidy ….nešlo říct niž jiného než vauuu! Následovalo mnoho fotek, občerstvení v nedaleké restauraci a přesun do blízkosti města Chichén Itza.

Chichen Itza je jedna z nejzachovalejších mayských lokalit na poloostrově Yucatán, jak uváděl náš knižní průvodce. Čtrvrteční ráno jsme prošli vstupní branou a už nás čekala první pyramida El Castilo. Devítistupňová pyramida, která má na každé ze svých čtyř stran devadesát jedna schodů a během jarní a podzimní rovnodennosti v ní vzniká zvláštní efekt: vytesaný had pod slunečními paprsky ožívá a plazí se dolů mezi obyčejné smrtelníky. Následovali další památky jako míčové hřiště, observatoř, Chrám válečníků a mnoho dalších. V Chichén Itze nás čekalo i jedno z prvních setkání s místními prodejci, kteří jsou skutečně neodbytní. Nabízejí od stříbra, vyřezaných nebo vytesaných bůžků z různých materiálů, místních oděvů se vzpomínkou na Chichén Itzu až po houpací sítě a mnoho dalších předmětů. Tentokrát jsme prodejcům odolali a vyrazili směrem do Cancúnu užívat si moře a sluníčka. V odpoledních hodinách jsme se ubytovali ve stejném hotelu jako první den po příletu a čekalo nás pár dnů u moře.

Cancún je jedno z novějších letovisek, kde najdete pobřeží plné hotelů, pláže s krásným jemným pískem a překrásně modré až tyrkysové Karibské moře, které je ale trochu divoké. Několik dalších dní jsme si užívali u moře, kdy jsme si vychutnali místní míchané nápoje, mexickou kuchyni a vydatnou sílu místního slunce. Po předchozím cestování po mayských památkách to byl báječný relax s cílem nabrat nové síly na přesun do Mexico City, který nás čekal v neděli dopoledne a následné cestování po dalších památkách a krásách Mexika.

Druhá část naší dobrodružné cesty po Mexiku začala nedělním přesunem z Cancúnu do Mexico City. Po zhruba dvouhodinovém letu jsme se dostali do jednoho z nejvýše položených hlavních měst na světě (cca 2 200 m nad mořem) a snad i do největšího města, které má kolem 25 mil. obyvatel. Po příletu do Mexico City jsme se ubytovali a vydali se na odpolední „rychlou prohlídku“ města. Naše první cesta směřovala na jedno z nedalekých náměstí, kde se konaly místní trhy = prodej všeho co se vůbec dá prodat, hudební produkce místních kapel, klauni a celkový dojem vytvoří úžasný chaos. Naše další kroky směřovaly na hlavní náměstí Placa de la Constitucion, kde jsme se šli podívat do katedrály Metropolitana.

V pondělí brzy ráno jsme si zašli vyzvednout zamluvené vozidlo do autopůjčovny a hurá na pyramidy. První pondělním cílem byly pyramidy v Teotihuacanu. Již ze silnice jsme v dálce viděli ohromnou masu kamene tvořící pyramidu. Zaparkovali jsme na jednom z pěti parkovišť, kde jsme byli jako první návštěvníci, vzali si sebou pití a fotoaparáty a vzhůru k nebi. Teotihuacán je rozložen na ohromné ploše a dominantu tvoří pyramidy Slunce a Měsíce. Obě pyramidy poskytují nádherný výhled do dalekého okolí s tím, že celé sídlo je jako na dlani. Jedním slovem řečeno (napsáno) „nádhera“. Po prohlídce Teotihuacánu jsme se vydali zpět do Mexico City, které se nám podařilo po dlouhé době přejet a pokračovat dál do archeologického naleziště Tula. Tula je malé naleziště vzdálené cca 85 km severně od Mexico City, kde jsou největším lákadlem Atlanti. Jedná se o 4 strážce, kteří jsou na vrcholku jedné z pyramid. Jejich výška je zhruba 4 m a pohled na ně byl fascinující. Návštěvu Tuly jsme ukončili několika fotkami a začali se pomalu přibližovat k hoře Pico de Orizaba, což byl náš cíl na úterý. Po opětovném překonání Mexico City jsme se dostali až do města Pueblo, kde jsme se ubytovali a od hory Pico de Orizaba nás dělilo pouhých cca 100 km.

V úterý ráno jsme dojeli pod onu nejvyšší horu Mexika a po jednohlasném "ANO" jsme se vydali cestou necestou vzhůru na vrchol. Cesta nebyla nikde značená, tak jsme jeli doslova intuitivně. Nejprve byla cesta kamenitá a postupně přecházela jen v prašnou. A protože je hora sopečného původů, tak byla pokryta sopečným prachem, který je velmi jemný a dostane se naprosto všude, ale opravdu všude! Cesta na vrchol hory byla hodně náročná, ale výsledek stál za to. Podařilo se nám vyjet do 4 000 m. K vrcholu chybělo už jen 1 747 m, ale na těchto několik dalších stovek metrů jsme nebyli vybaveni (o tom nás rovněž přesvědčila výprava horolezců, kteří se následujícího dne chystali na zdolání vrcholu – pochopitelně byli náležitě vybaveni - mačky, cepíny, …). Vrcholek hory byl pokryt ledovcem, který pod ostrým sluncem tál a potůčky vody stékaly dolů do údolí. Kromě občasného zvuku padajícího kamení a tekoucí vody tu nebylo slyšet vůbec nic …jen krásné horské ticho! Po krátkém pěším výstupu (cca 100 m převýšení) jsme se vydali zpět dolů do údolí. Dál jsem prostě nemohli, vzduch byl řídký a doba, za kterou jsme se dostali o 2km výše, byla příliš krátká… Zážitek z tohoto výletu byl ale nepopsatelný …prostě super. V jedné malé vesničce jsme našli ruční myčku aut, kde po náročném umytí udělali z našeho šedého vozidla opět bílé a vydali jsme se na několika hodinovou jízdu do města Oaxaca. Po příjezdu do města jsme se ubytovali, zašli na něco dobrého k jídlu, tequilu a rozešli se nabrat síly na další den.

Ve středu ráno jsme zamířili do Monte Albanu jednoho z nejvelkolepějších zápoteckých měst, které se pyšní úchvatnou polohou ve výšce 400 m nad Oaxackým údolím a musel být kvůli němu zarovnán vrcholek kopce. Na náhorní plošině nás čekalo město plné pyramid, paláců a dalších staveb. Po prohlídce města jsme se ve velmi parném dni vydali do vesniček v okolí Oaxacy, kde jsme viděli nejstarší strom na světě (cca 2500 až 3000 let starý), tkalcovskou vesničku, navštívili jsme místní „fabričku“ na výrobu Mezcala a začali se přibližovat zpět k hotelu.

V hotelu jsme strávili další noc před cestou, která nás čekala následující den - cílem bylo městečko Taxco. Taxco je město ležící mezi Mexico City a Acapulcem. Městečko leží na rozeklaném úbočí ve výšce cca 1800 metrů a řadí se k moderní civilizací nejméně dotčeným koloniálním městům v Mexiku. Městečko je známé tím, že leží na stříbrné žíle. Tento fakt nelze přehlédnout, protože i v té nejzapadlejší části městečka najdete minimálně jeden až dva obchody se stříbrem. Další zajímavostí městečka jsou úzké uličky, kde jezdí jeden volkswagen „brouk“ za druhým. Po příjezdu jsme neodolali kouzlu městečka a vydali se do jeho centra, kde byl velmi rušný noční život. Druhý den jsme prošli Taxco za denního světla, navštívili několik krámků se stříbrem a chystali se na přesun do posledního letoviska našeho výletu, do Acapulca. Po příjezdu do Acapulca jsme se ubytovali poblíž centra města přímo u pláže. V Acapulcu jsme si užili slunce, moře, dobrého jídla a po této relaxaci jsme se v neděli ráno vydali do Mexico City. Naším cílem (posledním) bylo letiště, cestování po Mexiku skončilo! V Praze jsme přistáli 12.3.2007 a to byl nevratný konec našeho úžasného výletu za poznáním krás Mexika.

Rubrika: 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Poslední komentáře

Napsat Moskytům></a></p>
<div>
Napište nám prosím bez váhání své nápady, náměty, návrhy ke spolupráci, připomínky a poznatky.
</div>
</div>
</body></html>

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka

Přihlášení

Při našich toulkách po Šumavě jsme nalezli zbytky mlýna Buzošná, který na nás zapůsobil svou polohou a ponurostí a...
Hřbitov ve Střílkách
Jak pořídit fotografii barokního architektonického unikátu z ptačí perspektivy bez ptačích křídel.
Král Šumavy a jeho kanál 54
Moskyt se vydal až na naší samotnou jižní hranici, aby tu pátral po stopách skutečného Krále Šumavy. Po stopách...
Konec světa podle Bolfánku
Pověst o chytrém biskupovi, napáleném čertovi a místě, kde je možné měřit, jak dlouho ještě bude trvat tento svět.