Čertův stolek

Výlet údolím říčky Doubravy u Chotěboře, okolo skalních útvarů, které jsou opředeny nejrůznějšími pověstmi. Pár kilometrů východně od Chotěboře se nachází přírodní rezervace údolí Doubravy. Toto území je chráněno od roku 1986 a má rozlohu 92,1 ha.
V údolí Doubravy
V údolí řeky Doubravy
Řeka Doubrava
Na kládě přes řeku

Vede tudy naučná stezka, která vás seznámí s řadou zajímavých geomorfologických jevů, typickým rostlinstvem a živočišstvem. Stezka je dlouhá 4,5 km a překonává výškový rozdíl 83 m a je souběžná s červenou turistikou značkou.
Na cestu po údolí Doubravy můžete vyrazit v mnoha místech. Já jsem vyšel i skončil ve vesničce Bílek, kam se dostanete autem nebo i vlakem.

Cesta vede z největší části podél řeky, uprostřed níž jsou balvany a malé ostrůvky, které dokreslují atmosféru jakési "pralesní" krajiny. Uvidíte i několik opravdu malých vodopádů. Všude kolem se tyčí zajímavé pískovcové skalní útvary. Pokud budete mít chuť rozhlédnout se po okolí, můžete v jednom místě odbočit kousek z cesty a jít po skalní pěšině na vyhlídku. Ovšem vyhlížet můžete jenom na husté zelené lesy okolo a na řeku pod vámi. Ale i tak stojí za to si těch několik metrů na vyhlídku zajít.
Teď se vrátíme zpět ke skalám. Ty by sami o sobě ještě tak zvláštní nebyly. Zajímavost jim dodávávají pověsti. Skalní útvary mají svá jména, která získaly právě podle pověstí. Díky tomu zde můžete najít třeba Mikšovu jámu nebo Čertův stolek. O všech pověstech se rozepisovat nebudu, vybral jsem jen jednu, která se vztahuje k již zmíněnému Čertovu stolku.

Nad údolím Doubravy se tyčí štíhlá skála, pod níž je malá jeskyně. Je tomu už hodně dávno, co v ní žil poustevník. Snažil se žít skromně a dodržovat všechny půsty, které mu jeho víra přikazovala. Dařilo se mu to jen do té doby, než ho spatřil čert. I stalo se, že poustevník zase jednou držel půst. Jedl chléb a zapíjel ho vodou. Když tu se zjevil čert a na kamenném stole se začaly objevovat ty nejvybranější lahůdky. "Vezmi si, kamaráde", lákal ho pekelník a zároveň ho pobaveně sledoval. Těmhle čertům dělá náramně dobře, když mohou poustevníky provokovat. "Jídla je dost a pití ještě víc", pobízel čert. Poustevník odolával. Modlil se, prožíval muka, ale od čerta si nevzal ani sousto. Čert pokrčil rameny a zmizel. S ním i všechny ty dobroty.
Poustevník však neměl vyhráno. Rohatý ho takhle navštěvoval pravidelně, přemlouval ho k porušení zásad poustevnického života a nabízel mu chutné potraviny. Věděl, že by to byl hřích, a že by potom získal poustevníkovu duši. Co poustevníkovi zbývalo. Šel si postěžovat knězi.
"No, synu", řekl kněz, "myslím, že by se s tím něco dělat dalo. Budou Velikonoce, stavím se u tebe."
Na Bílou sobotu zapálil kněz svěcený olej, jeho plamenem očadil kousek dřevěného uhlí, tím u poustevny nakreslil na kamennou lavici tři křížky. Potom poustevníkovi poradil, jak se má zachovat a odešel.
Čert se zjevil k polednímu. A na kamenném stole bylo rázem prostřeno. "Prosím, všechno je tvoje", ukazoval pekelník. "Dobře, vezmu si", prohodil poustevní, "ale nechci jíst sám. Vezmi místo tady naproti a budeme hodovat spolu".
Čert si pomyslel, vida, jak je to jednoduché a sedl si. V tu chvíli to zasyčelo, čert zařval, až se okolní skály zachvěly, vyskočil a byl ten tam na věky věků. Sedl si totiž na ty tři posvěcené kříže a to mu neudělalo dobře.
A poustevník žil od těch dob klidně a spořádaně, a když na něj přicházelo nějaké pokušení, podíval se nahoru na skálu a hned ho všechny choutky přešly.

Cesta není náročná, pouze v některých místech jsou klouzavé kameny a přes cestu leží padlé kmeny stromů. Tyto kmeny vytváří jakousi "prolejzačku" a pokud budete mít chuť a odvahu, můžete po nich přejít na druhý břeh. Zkoušely jsme to i my a dokonce nikdo z nás nespadnul.

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Mapa

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka

Prachem, tmou a betonem
Letos na jaře byl pražský tunel Mrázovka staveništěm, ze všech sil se připravujícím na podzimní otevření. Měl jsem...
Život jednoho skalního okna
Skalní brány a okna, to je fenomén zejména pískovcových oblastí v měřítku naší země zcela ojedinělý. Vyhledávám je již...
Kostnice v Sedlci
Kosti a kostičky z tisíců zemřelých tvoří unikátní výzdobu hřbitovní kaple v Sedlci u Kutné Hory.
Za čarodějnicemi do Bílých Karpat
Loňský jarní trek jsem zvolil do kraje, kde se prý protínají siločáry minulosti a budoucnosti, kde ještě nedávno dávaly...